Obec Janovice - Moravskoslezský kraj

Kostel sv. Josefa

 I když měly Janovice velký počet obyvatel , nebyl zde po staletí žádný svatostánek a lidé museli docházet do okolních obcí. Teprve v pol. 19. stol. bylo navrhnuto, aby se postavil kostel s farou. Z nápadu však sešlo a myšlenka byla na pár desítek let pohřbena, než se ji podařilo prosadit díky jednomu muži.. 

Stavba kostela

Tím byl páter Josef LORIŠ (1808-1900), který se po roce 1873 začal intenzívně zabývat přípravou na stavbu janovického kostela. Sám dal základ stavebního kapitálu ve výši 8.000,- zlatých. Po uspořádání různých sbírek, prodejem obecních lesů a za přispění dalších dobrodinců, např. samotný císař pán, Slezský zemský výbor, Frýdecká spořitelna, hrabě Laryš a dalších občanů Janovic, byl shromážděn obnos 40.250,-  zlatých. Skutečný náklad byl z důvodů nestability podloží a jiných stavebních úprav vyšší o 7 tisíc zlatých. Další finanční obnos byl potřebný pro vybavení kostela.

Citace: "Základní kámen chrámu byl posvěcen a položen  1. května 1887 za přítomnosti biskupa Sniegoně z Těšína. Stavba začala velmi pružně, koňská spřežení vyjížděla s vozy už ve 2 hodiny v noci pro cihlu, kámen se vozil z Komorní Lhotky a ta spousta vápna, písku, dřeva... ". 
Kostel rostl velmi rychle, a na věži 50 m vysoké byl 27. října 1889 vztyčen čtyřmetrový kříž. Hotové a posléze vybavené stavbě už chybělo jen jediné - vysvěcení. To provedl 21. června 1891 biskupský komisař Karel Findinski a téměř nekonečný sen janovických občanů se stal viditelnou skutečností. O rok později Janovice vystoupily z farního svazku Skalice a byla ustavena samostatná farní obec. Prvním  farářem se stal František Skotnica. 

Historie v datech

• 1896: v kostele se poprvé uděluje  vratislavským kard. Koppem svátost biřmování

• 1899: instalace věžních hodin

• 1907: začátek prvních svatých Misií

• 1924: původní šindelová střecha pokryta eternitem

• 1935: první malování kostela

• 1942: v kostele zazářily elektrické svíčky (rok elektrifikace obce)

• 1943: malý požár kostelní věže

• 1971-71: výměna střešní eternitové krytiny za plechovou (náklad 160.000,- Kčs)

• 1990: poslední malování vnitřních prostor kostela

• 2000: instalace nových hodin, z bezpečnostních důvodů  byla sundána malá věž (viz. fotogalerie)

• 2001: na podzim začala stavba nové věže

• leden 2002: nová věž je hotova a stojí na svém místě (viz fotogalerie)

Chcete se dozvědět něco více  o varhanech v janovickém kostele? - pak klikněte zde.

Závěrem

Kostel sv. Josefa v Janovicích, dominanta nejen obce, ale i celého podbeskydí, dává na vědomí  svou mohutnost především za přispění  a úsilí zdejších věřících či laskavých dobrodinců, jejichž snaha dokázala postavit chrám obdivovaný místními i turisty. K zajímavostem bude patřit, že zmiňovaná demontáž malé věže proběhla náhodně právě 100 let a 1 den po úmrtí zakladatele pátera J. Loriše. 

Objekt je od roku 2001 zapsán do seznamu kulturních památek ČR.

Hradisko

Dnes přírodní amfiteátr s kapacitou cca. 700 míst je umístěný v lesnatém svahu části obce Hůrsko, který vznikl vylámáním kamene. O dřívějším využití lokality uveďme alespoň několik informací z různých literárních pramenů. 

 Historie Hradiska

Obecní kronika (I. díl) uvádí, že na svahu Hůra s nadm. výškou 351 m n. m. stál dřevěný hrádek postavený Janem z Perštejna, II. díl uvádí přítomnost opevněné stanice pro vojsko, které hlídalo "Solnou cestu" z polské Wieliczky.

Z průzkumu lokality v 80. letech minulého století lze usuzovat na pozůstatky středověkého hrádku, poškozeného těžbou kamene, nacházejí se příkopy a valy. Při podrobnějším hledání byly nalezeny keramické zlomky, slitky železné rudy, kované hřebíky. Některé zlomky okrajů keramických nádob byly datovány do 14.-15. století. Dosavadní literatura o "Hradisku" většinou mlčí, případně je pokládá za hradiště, ale bez zdůvodnění. Existují i pověsti o dřevěném hrádečku, který se prý propadl do země.

Současnost

Dnes je prostor udržován a využíván k menším kulturně-společenským akcím a oslavám. Jeho součástí je pódium, svah s lavicemi pro obecenstvo, obecní chata "Burmerka" s možností krátkodobého ubytování a dvě malé provozní budovy. Až do poloviny 90. let 20. století byl celý areál místem konání tradičních "Ondrášovských slavností".

Ondrášovské slavnosti

Národopisné slavnosti zaměřené na folklórní a zbojnickou tradici. Poprvé se konaly v  r. 1965 v  Hradisku na počest 250 let od smrti Ondráše. Poslední ročník proběhl před několika lety,  v současné době se snažíme nalézt opětovnou podporu a finanční zajištění, aby tyto  známé regionální slavnosti byly obnoveny.

Vznik slavností 

Základem pro jejich vznik byl příběh zbojníka Ondráše, který se často vyskytuje v lidové tvorbě ve formě různých básniček, písní, divadelních her, tanců. Od 19. století se tato tématika stala jednou z nejvyhledávanějších v literatuře Slezska. Lze ji najít i v dílech známých českých umělců jako např. P. Bezruče, V. Martínka, F. Duši, J. Knebla, A. Strnadela, K. Svolinského a mnoho jiných. Ondrášovská tradice burcovala do boje za spravedlnost a vyjadřovala touhu člověka po svobodě. Už více než dvě století se k ní vracejí lidoví i profesionální umělci, a tak se i Janovice, rodiště zbojníka, stalo místem konání slavností.

Slavnosti probíhaly pravidelně po dva dny v měsíci červnu a jejich program byl velice bohatý.  Mezi účastníky patřily  tradičně janovické soubory Ondráš a Ondrášek, lidové soubory z celé republiky, mezi hosty byli i účinkující ze Slovenska, Belgie a Polska. V programu oslav zazněly ukázky tvorby osobností Janovic jako Anny Dřevjané, Boženy Peterkové a Karla Kozla. O upomínkové plakety se pravidelně staral pan Ludvík Magdoň. Součástí byla  i divadelní představení, průvody v krojích, koncerty cimbálových skupin nebo soutěžní přehlídka amatérských folklórních souborů. Několik fotografií o průběhu slavností  naleznete zde.

Oživíme opět tradici?

Národopisné Ondrášovské slavnosti byly téměř po tři desetiletí velkou kulturní akcí a symbolem lidové tvořivosti v beskydském regionu. Některé umělecké soubory, včetně janovických už sice neexistují, ale vzpomínka na ně a na celý průběh slavností je v pamětech občanů stále živá. Věříme, že pokud to okolnosti dovolí a dojde k oživení akce, tak si opět své příznivce najde. Zbojník Ondráš si tuto poctu rozhodně zaslouží.

Sad Petra Bezruče

Patří k dalšímu středisku kulturního dění v obci. V jeho horní části se nachází ovocný sad, obhospodařovaný zahrádkářským svazem, dolní část s altánkem slouží k pořádání společenských akcí.

Historie vzniku sadu

Když jmenovala Hasičská župa Podbeskydská v r. 1937 básníka Petra Bezruče svým četným členem, usnesla se zároveň založit k uctění jeho sedmdesátin trvale hodnotný a  živoucí pomník, jenž by stále připomínal dílo tohoto syna slezské země. Tím se stal ovocný sad, pojmenovaný po básníkovi s jeho svolením. Byl vysázen podle tradice ve velkém velikonočním týdnu dne 10. dubna 1938. Na místě se tehdy shromáždilo několik set obyvatel a vzácných hostů z celého kraje.
Ze slavnosti byla i odeslána zdravice mistru Bezručovi, který na ni odpověděl:

Pane starosto,
za čest, prokázanou mi Hasičskou župou, Vám i župě srdečně i uctivě děkuji, ač nemám zásluh o hasičstvo, aniž kde jinde o slezský kraj.
Děkuji i za pojmenování sadu ovocného v Janovicích. Na tento živý památník (lepší než kamenný) dovoluji si zároveň poslat poukázkou na Vaše jméno 300 Kč, abych měl také drobný podíl na tomto ušlechtilém skutku - Již proto, abych, - kdybych šel ještě Janovicemi, - žel, už nepřijdu, ale šel jsem tudy za let junáckých - si směl utrhnout jediné jablíčko se stromu. - Pak by nezavolal na mne strom tak, jak čítáme v překrásné básni Erbenově: "Ty nech, netrhej, však jsi nesázel!" Pozdravuji Vás všech ze srdce upřímného.

18.IV.38                                                                                    Vladimír Vašek

Současnost

V ovocné části sadu se nachází několik desítek ovocných stromů, pravidelně ošetřovaných, v době sklizně je jejich úroda prodávána místním občanům. V  zahrádkářském domku je také trvale zajišťováno moštování ovoce. 

V dolní části sadu se pravidelně koná hasičská soutěž "Ondrášův pohár", zahrádkářské posezení "Loučení s létem" či jiné kulturně-společenské akce.

 My mrtví voláme, nezapomeňte !

Tento nápis můžeme nalézt na památníku obětem 1. a 2. světové války, kteří padli nebo byli umučeni. Nachází se před budovou základní školy v Janovicích-Bystrém. Slavnostní odhalení proběhlo 28. října 1946.

Věnováno památce těchto občanů

1914-1918: p. Huser, J.Jurajda, J. Jurok, J. Karásek, P. Kuliha, R. Liška, J. Mrkva, R. Slanina, R. Staš, K. Stoklasa, R. Stoklasa

1938-1945: J. Biersky, K. Kotas, Ondruch, F. Popelář, P. Tofel, B. Velčovský, J. Carbol (nedopatřením není uveden na pamětní desce). 

Kámen památce vzniku samostatné ČSR

Na počest 50. výročí založení samostatného Československa  byl usazen ve středu parku pod kostelem sv. Josefa památný kámen. Jedná se o pískovec z lokality Ostravice-Šance. Zároveň došlo k vysazení lipové aleje a p. Mokroš přednesl projev. Celá atmosféra 28. října 1968 byla umocněna i tím, že v nedávném období začala okupace Československa spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy. 

Lysá hora - Beskydy

Janovice zasahují svou jihovýchodní částí Bystrého do Chráněné krajinné oblasti Beskydy (podrobnější informace zde). Na dominantu a zároveň 1323 metrů vysoký vrchol Lysou horu s typickým umístěním televizního vysílače si lze udělat pěknou turistickou procházku a obdivovat tak různé panoramatické pohledy nebo navštívit maloplošná chráněná území. Vrchol také skýtá možnost projít se k vodním nádržím Šance a   Morávka.

 Z Janovic na Lysou horu

Lysá hora, nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd, je zdolávána příznivci turistiky každý den, a to především z Ostravice, Frýdlantu n. O. nebo Visalají. Co ale zvolit jinou, méně známou trasu z Janovic?

 Trasa není ve všech mapách značena, ale v terénu je aktivní, stále udržována a určitě vás zaujme svou nenáročností a pěknými panoramatickými pohledy. Start putování je vhodné začít na autobusové zastávce Janovice-Bystré, rest. U Toflů, kam se dostaneme z vlakového nádraží Pržno příp. Frýdlant (vytrvalejší povahy mohou zvolit za místo startu centrum Janovic, shlédnout kostel sv. Josefa nebo pamětní tabuli věnovanou zbojníkovi Ondrášovi). 

První úsek trasy (Bystré-Tanečnice, 2 km) jdeme asi 1 hodinu po žluté značce napříč smrkovým lesem s výchozy pískovcových podložních hornin, šumícím Bystrým potokem po levici a pohledem na Malenovice a Janovice. Na Tanečnici-821 m n. m. si podle svých možností zvolíme, kam půjdeme dál. Lze se vydat 1,5 km po zelené a červené značce s příkřejším stoupáním na Kykulku-996 m n. m. nebo zvolit o něco delší mírnější trasu v kombinaci zelené a modré značky. Cílem je vždy Ivančena-995 m n. m., na které si prohlédneme zajímavý památník zasvěcený odboji slezských junáků s desítkami různých pamětních cedulek od skautských oddílů. Ivančena je také ideální místo k posilnění se malou svačinkou s pěkným výhledem na Frýdlantsko. Posledním úsekem nás bude až na vrchol provázet modré turistické značení. Několika stoupáními v délce 2 km, které však zvládneme osvěžením z vytékajícího pramene s ledově křišťálovou vodou, se dostaneme do 1205 m n. m. pod vrch Malchor, kde již začínají působivá panoramata na horské masívy. Teď už máme vysílač na Lysé hoře jako na dlani. Někteří turisté ve spěchu vyběhnou na vrchol po sjezdovce, my však zvolíme oficiální kilometrovou turistickou stezku. 

Teď se již náš cíl, Lysá hora (1323 m n. m.), stal skutečností. Na tomto vrcholu se můžeme občerstvit v restauraci, pozorovat vyčerpané dojíždějící cyklisty, kochat se rozhledem na všechny světové strany, relaxovat nebo plánovat, kam povedou naše kroky po zbylou část dne. Za zmínku stojí také Národní přírodní rezervace Mazák, nacházející se na západních svazích hory. 

Co říci na závěr? Rozhodně doporučujeme alespoň jednou 6,5 km cestu z Janovic na Lysou horu absolvovat, lze ji zvládnout v závislosti na zvoleném tempu za 3-4 hodiny.

Tak jak je kostel sv. Josefa v Janovicích pevnou součástí zastavěného území, tak i Malý a Velký pahorek neodmyslitelně patří k rázu podbeskydského reliéfu obce.

Na jižním svahu Malého pahorku je cenná lokalita-flyšový odkryv spolu s bukojedlovým porostem. Ostatní vegetací je převážně smrkový les s vtroušenými listnáči, na západním svahu mladšího stáří.

Velký pahorek, porostlý smrčinou, má větší nadmořskou výšku i rozlohu než Malý pahorek. Svahy jsou příkřejší. Občas se v důsledku západních větrů vyskytují vývraty, které jsou pak asanovány a je vysazován mladý smrkojedlový porost. 

Oba kopce  jsou bohatým stanovištěm mnoha živočišných druhů, uveďme snad jen některé jako např. srnec obecný, krkavec velký, poštolka obecná, káně obecná, mnoho druhů ještěrek a hadů. Mezi kopci protéká jeden z přítoků potoka Říčka, vyskytují se erozně narušené břehy, ale tok je ponechán přirozené dynamické rovnováze.

Při výšlapu na oba pahorky můžeme spatřit jak celý zbytek podbeskydí s navazujícím Lysohorským masívem. Máme také na dlani  Frýdek-Místek, Frýdlant n. O, a případně okrajové části Ostravska. Pokud si oba pahorky vyjdeme o Silvestrovské noci (a přeje-li nám počasí) uvidíme oslavující zářící města.